Z betonu na farmu

Narodila jsem se v malé vesnici u Prahy, ale nedá se říct, že bych byla zrovna vesničanka, která vyrostla obklopená zvířaty a vstávala se slepicemi. Měli jsme sice pár slepic, ale o ty jsme po úřadování našeho psa postupně přišli. Nemám problém s tím natáhnout si tepláky a jít skládat dřevo (ano, já vím tati, že jsem u toho měla vždy průpovídky, ale dala jsem to), ten skutečný venkov na samotě mám ale možnost poznávat v Austrálii.

Jsme právě na farmě ve vnitrozemí. Panečku, tohle je ta pravá Austrálie. Normálně nám po vinici ráno a večer běhají klokani. Zvířata… Přijeli jsme na farmu už za tmy. Při výstupu z auta pro mě skončila legrace. Kde jsou ti lidé ze Sydney, kteří mi říkali, že než abych potkala hada, tak tu spíš začne sněžit. To bylo tak příjemné slyšet. „Radši až půjdete na maliny, vezměte si holinky, kvůli hadům“. Sakra. Adam se chtěl jít v noci projít. Mně stačilo postávat na plácku před domem a zběsile kolem sebe mávat baterkou. Pohoda, zhasla jsem abych si dokázala, že už jsem dobrá. Za 30 sekund jsem to ale musela zkontrolovat znova. Ve dne je to lepší, bojuji s tím, ale když děláme ve vysoké trávě, není to sranda.

Další zvířata, se kterými tu válčím, jsou mouchy. Světe div se, po jednom dni v jejich společnosti, kdy mi do obličeje naráželo tak deset much najednou, jsem na hady docela zapomněla. Prý by stačilo, kdybych si jich nevšímala, ale jde to? Představte si, že vás někdo osm hodin šimrá po obličeji a u toho bzučí. Kdyby mě na té vinici někdo pozoroval, musel by si myslet, že mám sklony k sebepoškozování a ráda si nafackuji. Přiznám se, že tu mou agresi vůči mouchám trochu odnesl i Adam. Chystala jsem se mu odpovědět na jeho otázku a jedna moucha mi zalétla přímo do pusy. Vím, že on na mě to hejno much neposlal a není ode mě úplně fér to na něj svádět, ale nemohla jsem si pomoct.

Přes tyhle všechny světové problémy, jsem moc ráda, že jsme se na farmě stavili. Sice tu nejsou pláže, ale ten vzduch, ticho, příroda… Dýchá se tu lehčeji než ve městech a tím nemyslím jen čistý vzduch, ale i to, že z každodenního života na chvíli škrtneme tlak a budeme zase řešit jen takové blbosti, jako je lítání much do pusy. Jsme na samotě a široko daleko nejsou žádní sousedé, člověk si najednou nepřipadá jako jeden zrychlený mravenec v obřím mraveništi. Myslím, že i když člověk nebydlí zrovna na venkově, tak opustit jednou za čas beton, vyrazit na takové místo a dát si restart jak pro tělo, tak pro duši, je super. Abychom na tu potřebu přírody nezapomínali a vyčistili si hlavu, zpomalili. Sahání po mobilu se snažím stahovat na minimum. Nějak nemám takovou potřebu a chci nasávat to všechno kolem. Možná za to může i špatný signál. Sedněte si doma, dejte si nohy nahoru a popíjejte čaj nebo víno. Žádné stresy, ať jste na vesnici, nebo ve městě v paneláku. My jdeme na BBQ. ♡

WhatsApp Image 2017-12-07 at 22.19.55

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s